Planeta Opic (Tim Burton 2003)
Původní Planetu Opic jsem kdy viděl, ale je to tak dávno, že si ho prakticky nepamatuji. Takže těžko srovnávat. Nicméně Burton nenatočil klasický remake, ale spíš úplně jiný film na podobné téma, ve svém typickém vizuálním stylu.
V roce 2029 probíhá na oběžné dráze výcvik opů jako pilotů. Když se objeví jakási elektromagnetická bouře, je jeden op (Periklés) vyslán jako pilot k průzkumu. Jeho cvičitel se ale rozhodne, že se lidská práce nemá dávat opům, tak se vydává za ním. A ocitá se na planetě opic, řekněme někdy začátkem středověku. Setkáváme se lovci lidí, s opy nenávidícími lidi, i s lidomilci. Pilotovi se z malou skupinkou lidí a opů (nemají rádi, když se jím říká opice) podaří uprchnout. Bohužel jeho největší spojenkyně je dcera senátora, o kterou má zájem generál Thadeus. Lidé prchají k starému zakázanému městu – celou dobu jsem čekal, že opové budou potomci Periklése, takže mě překvapilo, že zakázané město jsou trosky vesmírné stanice, která se pilota vydala hledat. A opice, které měly na palubě se staly inteligentnějšími, vzbouřili se a založili civilizaci... A lidé zblbli a stali se jejich otroky (?)...
U této stanice dochází k rozhodující bitvě, a když už to vypadá s lidmi bledě, snese se jako Deux Machina Periklés, opy považovaný za Boha. A dojde k velkému usmíření, Thadeus je zavražděn a pilot odlétá v Periklasově modulu zpátky do své „dimenze“... Ale ani tam nedojde klidu – závěr je docela šokující a nečekaný - dostáváme se sice do správné doby, ale opět zde vládnou opi a film končí pod Thadeovou sochou, která ho oslavuje.
Jak jsem psal již na začátku – s kultovní sci-fi klasikou nemá film moc společného – ani bych neřekl, že jde o moderní pohled na klasiku, spíš jde opravdu o jiný film, typicky Burtonovský a docela povedený... Lze hledat i různé hlubší myšlenky na téma rasismu, nenávisti, touhy po moci apod., ale primárně jde spíše o film a příběh jako takový.