Stopařův průvodce po Galaxii
V případě Stopařova průvodce po Galaxii jde o filmovou verzi klasického díla humoristické sci-fi Douglase Adamse. Původní text vznikal jako rozhlasová hra, nutno poznamenat, že bez pevnějšího záměru, takže hlavně začátek je velmi absurdní a nesourodý – ale o to zajímavější a vtipnější. Později byl text vydán knižně, rozšířen na pětidílnou trilogii, zfilmován v podobě televizního seriálu a nyní i v podobě celovečerního filmu, na jehož scénáři se podílel i původní autor (resp. v průběhu realizace zemřel).
Dějově vychází film z prvního dílu - začíná tedy zničením Země Vogony, kdy Arthur a Ford stopnou Vogonskou loď a po krátké epizodě (Vogonská poezie) se ocitají na Srdci ze zlata, lodi poháněné nepravděpodobností, kterou ukradl prezident galaxie Zafod Bíblbrox, a která míří na planetu Magrathey, kde se znovu staví Země, která je ve skutečnosti nejvýkonnější počítač, navržený Hlubinou myšlení, sloužící k nalezení finální otázky, na niž zní odpověď 42... Tento klasický děj se od knihy liší nejdříve v detailech, např. způsobu jak Ford přesvědčí dělníky, aby nebourali Arthurův dům – knižní verze je mnohem elegantnější a vtipnější, nebo dvojhlavost Zaforda, rovněž si neuvědomuji, že by kdekoliv v knize byla zmínka o tom, že Ford je černoch - ale ani běloch). Později jsou změny radikálnější, je přidáno několik scén (např. osvobození Trillian na byrokratické Vogonské planetě – i Vogonský přehnaný byrokratismus je přidán, a je to jedna z mála pozitivních změn) a postav (Zafodův konkurent, beroucí si jako zástavu Beeblbroxovu hlavu (!) a jakási žena (asi více-prezidentka galaxie), vedoucí Vogony a milující Zafoda(?)). Nevím, kdo je autorem těchto změn, jestli D.Adams, nebo někdo jiný, mě se ale moc nelíbily.
Většinu postav a situací jsem si prostě představoval jinak, některé věci mě vyloženě vadili (Fordovo neustálé poskakování s ručníkem), depresivní robot Marvin mě také zklamal, o vizuální podobě většiny věcí nemluvě. Během filmu jsem se zasmál 2x, což na komedii není moc (nejvíc při lidové veselici s transparenty před tím, než Hlubina myšlení řekne svoji odpověď...) A přitom již výše zmíněný seriál se mi velmi líbil. Měl prostě jakési kouzlo a specifický britský humor – nic z toho film nemá.
Film se mě prostě nelíbil - počínaje změnami oproti knize, přes vizuální podobu, až po absenci humoru...