Svéráz národního rybolovu
Měl jsem strach, že pokračování kultovního Svérázu národní lovu bude tak trochu vařené z vod(k)y, jak už to tak u pokračování bývá, ale výsledek mě příjemně překvapil. Ve filmu sice chybí retro scény z carského Ruska i konfrontace s cizincem, o to více prostoru dostávají samotní Rusové a humor je ještě absurdnější než v prvním díle.
V úvodu filmu se setkáváme se starými známými, generálem Michajličem, Kuzmičem, Ljovou, Serjožou a Semjonovem, kteří tentokrát vyrážejí na ryby a cestou přibírají prokurátora. Hned úvodní scéna dává vzpomenout na peripetie s Kuzmičovou krávou v prvním díle, následuje nalodění a pod Kuzmovým vedením (dva palce od Algolu) připlouvá osádka v noci na chatu, kde vyskládají všech 16 beden vodky. Hostitel s nimi nemluví, považují ho tedy za němého, všem se sice něco na chatě nezdá, ale vodka vše překryje, generál pronáší přípitky a ráno se většina probouzí v otřesném stavu. Část výpravy se vydává nakoupit chleba a teprve nyní s hrůzou zjistí, že jsou ve Finsku. Mezitím se prokurátor zamiluje do jedné dívky, kterou zamče v kůlně a vydává se pro šampaňské, generál řádí na vodním skútru a ostatní se starají, jak rychle a nenápadně opustit Finsko a vrátit se do Ruska.
To se jim nakonec podaří a ráno na Kuzmově chatě marně dumají, zda byli včera na tomtéž místě nebo jinde, vše je skryto v mlze. Realita se jim ale připomene rychle tím, když zjistí, že při rychlém ústupu zapomněli ve Finsku vodku. Kuzmič okamžitě plánuje záchrannou akci s využitím vojenského námořnictva, transakce je sice podpořená bednou vodky, ale kapitán bojové lodi se stále zdráhá. A protože shodou okolností vypukly bojové manévry, vydává se loď na moře i s Kuzmičem a jeho přáteli, jeden z nich omylem odpálí dvě rakety, když si splete odpalovací zařízení s automatem na vodu - to je holt mariňácký humor. Velitel se chystá zatřelit, protože dvě vypálené rakety nejsou žádná sranda a navíc v opilosti zašantročil rozkazy.
Naštěstí obě rakety zasáhly cíle, velitel je povýšen a může se pít znovu, z radosti zapůjčuje ponorku pro diverzní akci ve Finsku. Kuzmič se tedy vydává pro vodku, mezitím zahlédne prokurátor v televizi finského "pašeráka" a vzpomene si na dívku v kůlně a shání někoho ve Finsku, aby ji osvobodil. A tak se na scénu vrací i Raivo, který se usadí na molu před "pašerákovou" chatou. A právě k tomuto molu přivážou Finové periskop ponorky, její kapitán zabere a vleče za sebou molo i s Raivem. Uprostřed oceánu se setkají s generálem, který zde loví potopenou Kuzmičovu loď, která se potopila poté, co si Semjon s prokurátorem vyrazili na ryby a lovili je semtexem. Generálův potápěč ale vyloví jen bednu koňaku a tak se na molu uprostřed oceánu pořádá veselice.
I druhý svéráz nabízí absurdní a přitom skvělý humor, který je okořeněn svéráznou poetikou, východní mystikou i rusalkou. Film vystihuje svérázná ruskou (slovanskou) duši i poetiku alkoholu, kdy občas některý z členů party zmizí, medituje si nad vodkou a hledá ostatní. Toto pojetí je nám asi bližší než americké barbecue a patří k hlavním důvodům úspěchu filmu. A dokonce si myslím, že k zachycení národního charakteru by film ani nepotřeboval vodku, která v tomto díle hraje mnohem menší roli, než se zdá, působí totiž jako důležitá kulisa a ne jako nezbytný prvek.