Gothart, Ahmed má hlad - Brno Rubín, 07.11.2005
V pátek 4.11 jsem vyrazil do Rubínu na ethno tančírnu. Na tento sál mám nostalgické vzpomínky, odehrály se v něm jedny z prvních koncertů, které jsem před cca 15 lety absolvoval (Zeměžluč, Psí Vojáci).
Gothart znám z CD, začínali hrát středověkou hudbu, plynulým vývojem se dostali k balkánskému folklóru, Ahmed má hlad, také balkánský folklór byl pro mě velkou neznámou. Jako první vystupovali právě Gothart, které jsem ale nepoznal, natolik jejich tvorbu naposlouchanou přeci jenom nemám. Skupina vystupovala v 6 lidech (akustická kytara+zpěv, housle, zpěvačka s bubínkem, tahací harmonika, basa a dechové nástroje) a jejich hudbu podmalovávaly bicí a ruchy z CD (nebo sampleru), na můj vkus až rušivě... Osobně jsem čekal trošku tanečnější a veselejší vystoupení, písničky byly prodchnuty určitou melancholií a smutkem. Vystoupení postupně gradovalo, i díky citlivému a občas i vtipnému uvádění leadera kapely (hospoda pražsko-brněnského přátelství, Amed má hlad - Gothart má žízeň) a ke konci vystoupení prakticky celý sál tančil... Po hodině a čtvrt je čas na poslední přídavek a půlhodinovou přestávku, po které vystupují Ahmed má hlad.
Ti vystupují dokonce v osmi lidech, kdy se k tradiční rockové sestavě (kytara, basa, bicí – bubeník má zlomenou nohu!) s netradičním zvukem přidávají dechové nástroje (saxofon, klarinet a další) a tahací harmonika. Nesmím zapomenout na zpěváka a zpěvačku, se zvláštním hlasem a docela velkým hlasovým rozsahem. Ahmed hraje také balkánský folklór, nutno ale říci, že nejen balkánský – na řadu přicházejí písně z Ukrajiny i píseň polabských slovanů. Vystoupení je mnohem živější a veselejší, bohužel po pár písních zjišťuji, že jednotlivé kousky, ač pocházejí z nejrůznějších geografických lokací, vyznívají velice podobně, ba stejně. Nejen proto po cca půlhodině odcházím – i přes výhrady to dnes u mě vyhrál Gothart.
Je hezké, že pořadatelé zakázali v sále kouřit, ještě hezčí je, že to všichni (až na jednoho člena Ahmeda) dodržovali, ale o to větší „facku“ člověk dostal, když odešel do předsálí, aby vystál dlouhou frontu na hořkou, teplou břečku bez pěny, kterou tam vydávali za pivo – možná se to v průběhu večera zlepšilo, ale já nenašel odvahu na druhý pokus...