Filip Topol – Sakramiláčku - [1 fotek]
V roce 1993 ohlásil Filip Topol konec Psích Vojáků a mezi příznivci kapely zavládlo zděšení. Naděje fanoušků se upjaly k chystané sólovce "Sakramiláčku" vydané v roce 1995, po které následovalo obnovení Psích Vojáků deskou "Sestra" ve stejném roce. "Sestra" byla krokem trochu jinam, "Sakramiláčku" nahrála kompletní tehdejší sestava Psích Vojáků, takže bych řekl, že obě desky si jsou podobné. "Sestra" je rockovější, písničkovější, přístupnější a možná i veselejší (zvukem a melodiemi), Filip vždycky na koncertech říkal "tančete", což si na "Sestru" dovedu představit, ale na "Sakramiláčku" moc ne.
CD má jednoduchý černobílý booklet s divnou fotkou na přebalu, která se mi nelíbí. Uvnitř bookletu jsou jen texty, deska je totiž dopis jeho tehdejší lásce, jestli si to pamatuji správně, Filip se musel vypovídat, vyzpívat a vyhrát ze vztahu. V textech dostává prostor i jeho městská poetika periferie a originální metafory, Filip je jeden z mála textařů, u nichž poslouchám (a dokonce čtu) texty.
První dojem z desky byl, a dosud je, že si tehdy koupil klávesy a zkoušel jejich zvuky místo klasického piana. Při poslechu po delší době jsem si ale hned uvědomil, jak dobře ta deska zní a že je to výborné a hudební album. Album nahrála kompletní sestava Psích Vojáků, kromě Filipa tedy ještě David Skála (bicí), Jiří Jelínek (altsaxofon) a Luděk Horký (basa), jehož jméno mi nějak v paměti neuvázlo, do Psích Vojáků nastoupil rok před nahráváním.
Hudební zařazení nahrávky je složité a jednoduché zároveň - nosný je stejně jako u Psích Vojáků klavír, resp. klávesy a rytmika. Některé skladby obsahují klavírní preludování, repetativní rytmické části nebo kosmické, táhlé a éterické klávesy a najdou se i místa, kde stačí jen Filipův hlas. Rytmika je často perkusní, podpořená klávesami, a je variabilnější než v domovských Psích Vojácích; mezi skladbami je použito nějaké rádio nebo rozhlas.
Úvodní "C'est tres... " provází jednoduchý motivek, rytmická figura i táhlé klávesy, střídají se zde různé jazyky. Následující "Dívka odjezdů" je dlouhá melancholická balada nad monotónním rytmem s preludováním klavíru, Filipův pokus o zpěv zde není úplně zdařilý. "Samozřejmě" má jiný zvuk kláves a jiný (monotónní) rytmus, skladba dokumentuje i to, že deska byla nahrána najednou, i s občasným přeřeknutím se. Krátká skladba "Duben, pondělí a dvůr" zní irsky a je zajímavé, že dvůr patří mezi nosná témata jeho druhé sólovky. Elektronicky působí "Moje žena" díky výrazné base v kombinaci s táhlými kosmickými zvuky.
"Tyčinka do Číny" obsahuje cinkavě a až perkusně laděné klávesy, repetativní text "tyčinka do číny" je až rozčilující, kontrastují táhlé zvuky a vyprávění textu. "Dej si hlavu do pračky" má krásný melodický úvod s jemným klavírem a vzletně podaným textem (jsem zamilovanej), vše je kontrastně zpraženo radou "dej si hlavu do pračky" následovanou preludováním na kytaru, které mi kdysi přišlo jako neposlouchatelné běsnění. Po několika minutách se Filip vrací k jemnému klavíru a pokračuje v trojici skladeb na téma "jsem zamilovanej". "Příjezdy" a "Odjezdy" mají stejný text a jsou zahrané jen na klávesy, první je jemná a druhá je vznosnější, éterická a vzdušná, závěr patří melodramatu "Když neopodstatněný".
***
"Sakramiláčku" představuje experimentálnější podobu tvorby Filipa Topola, ale protože vyšla ve stejném roce jako "Sestra", tak mi obě desky trochu splývají. Proti Psím Vojákům však chybí přímočarý "hit", přesto jsem měl některé melodie nebo fragmenty textů zafixované právě k Psím Vojákům. Přitom jsou obě desky snadno rozeznatelné, ale Filip je natolik charakteristický a originální, že to nemá cenu řešit. Při aktuálním poslechu na mě dýchl obrovský smutek a melancholie, zejména ze začátku alba, je to ale zvláštní pocit smutku vedoucího k pozitivnímu naštvání se, které člověka nakopne směrem dopředu...