Čtyři pokoje
Povídkový film čtveřice nezávislých režisérů z roku 1995. Ke známým jménům mezi režiséry patří Tarantino a Rodrigues. Mezi herci zaslouží uznání zejména pikolík se svým pitvořením a mimikou. V epizodních rolích se mihnou i hvězdy jako Banderas, Tarantino, Madonna nebo Bruce Willis pod pseudonymem. Povídky spojuje jednak prostředí hotelu, a to, že jsou do jisté míry černohumorné - a na někoho až drsné... Jinak nejsou povídky nijak propojeny - pouze se odehrávají v kdysi slavném hotelu během silvestrovské noci.
První povídka je v podstatě roztomilá - jedná se o sabat čarodějnic, jako ingredienci potřebují mužské semeno, a ta, co ho měla donést, tak ho polkla. Má hodinu na to sehnat jiné - a první, kdo se namane je pikolík. Druhá povídka je psychohra s manželkou, povídka je nejslabší a po jisté době jsem úplně zapomněl, o co v ní šlo. Třetí povídka tvoří zřejmě vrchol filmu. Banderas zde hraje prudce elegantního mexického mafiána, který svěřuje poslíčkovi svoje děti na hlídání. Jen nešťastnou náhodou při Banderasově návratu pokoj hoří, v TV jede striptýz (Salma Hayek), v pokoji je mrtvá děvka a pikolík skáče se zabodlou stříkačkou v ruce. Poslední povídku tvoří recyklace Hithockova nápadu ohledně sekání malíčku jako sázky na spolehlivost zapalovače. Spíše konverzačka s Tarantinem, který ukazuje svoji výřečnost.
Každá povídka je jiná a jako celek je to skvělé, byť po prvním shlédnutí snad před deseti lety jsem celkem spolehlivě zapomněl na druhou povídku.