Návštěvníci
Drsňák Jean Reno patří mezi mé oblíbence a v tomto filmu ho můžeme vidět v poměrně netradičním žánru, totiž v komedii o cestování časem. Rytíř v jedenáctém století omylem zastřelí z kuše otce své vyvolené a ona si jej odmítne vzít. A tak mu čaroděj namíchá lektvar, který ho přenese do minulost, aby neštěstí zabránil. Bohužel v lektvaru chybí jedna příměs a tak rytíř a jeho sluha skončí v současnosti. Zde se setkávají se svými potomky a po sérii neuvěřitelných zmatků se dostanou k lektvaru. Bohužel věčně trápený sluha se rozhodne zůstat a pošle do minulosti svého pra-pra-potomka, který je mu podobný.
Již od prvního záběru je jasné, že film nelze brát vážně, protože se rozjíždí série gagů a vtípků. Nejde ale o žádnou bláznivou komedii, spíše vkusnou podívanou. Vlastně bych mohl skoro doslova zopakovat recenzi druhého dílu, který jsem viděl dříve než ten první, takže se nebudu opakovat.
Ale přesto zmíním pár postřehů: Hodně mě zaujala bláznivá žebračka v současnosti, která dostává více prostoru a její vstupy jsou hodně zajímavé. Docela mě dostal vzkaz pro rytíře v podzemí - pokud jste se dostali až sem, volejte číslo X, kde čeká potomek kouzelníka.
Ale docela jsem se pobavil, místy až moc, a o to přece u komedie jde, ne? Ale myslím si, že časové paradoxy a kulturní střetnutí lze zpracovat nápaditěji.