Tři barvy - bílá
Francouzsko-polský film "Tři barvy - bílá" (Krzysztof Kieslowski) je druhým dílem filmové trilogie volně inspirované barvami francouzské vlajky.
Styčným bodem s prvním dílem je letmé setkání postav u soudu v Paříži, kde se rozvádí polák Karol se svou ženou Dominique. On neumí francouzsky a ona polsky, rozvod iniciuje Dominique kvůli nenaplnění jejich manželství. Karol se ocitá bez peněz a pasu na ulici jen s obrovským kufrem, Dominique však stále miluje. V metru hraje na hřeben a tak se seznámí s krajanem Mikolajem, ten mu nabízí kšeft - zabití chlápka, jehož omrzel život. Karol sice odmítá, ale přesvědčí Mikolaje, aby ho dostal do Polska, vleze si do kufru a nechá se podat jako jeho zavazadlo. Bohužel ve Varšavě na letišti kufr ukradnou a tak je Karol místo přivítání zmlácen na pláni za letištěm.
Dozvídáme se, že Karol je světový kadeřník a má plno diplomů ze soutěží, na jedné z nich se seznámil i s Dominique. A tak se vrací za bratrem Jurkem (Jerzy Stuhr, proslavený filmem Sexmise) a začíná pracovat v jeho kadeřnictví, k velké radosti zákaznic. Karol ale přemýšlí, jak snadno získat velké množství peněz. Nejdříve dělá ochranku směnárníkovi, odposlechne jeho plán na skoupení pozemků a předběhne ho, nakonec mu je pozemky prodá mnohem dráž. Kontaktuje i Mikolaje a chce provést vraždu, o které se bavili v Paříži. Ukáže se však, že oním znuděným mužem je sám Mikolaj, ani to Karola neodradí, nejdříve však vystřelí slepým nábojem a tím Mikolaje probere k životu. Odměnu za vraždu stejně dostává a za získané peníze zakládá obchodní společnost, společnictví nabízí Mikolajovi. Kšeftují se vším možným a bohatnou, Karol vše odkazuje Dominique a zfinguje vlastní smrt. Dominique přijíždí na pohřeb a Karol z dálky sleduje jak pláče, potom za ní přichází do hotelu. Když ráno odejde, vtrhne do pokoje policie s podezřením, že jeho smrt byla násilná a ona již byla podle razítka v pasu v Polsku. A tak končí Dominique ve vězení, Karol ji opět sleduje divadelním kukátkem a ona mu posílá vzkaz beze slov. Přiznám se však, že závěr filmu a tím i celou pointu nechápu.
Opět mě zaujal zejména styl vyprávění, film obsahuje hodně vtipných scén a scének, i když spíše drsných a trpkých. Porevoluční atmosféra a kšeftaření je zachyceno opravdu skvěle, dojde i na detaily ale není jich tak mnoho jako v prvním filmu. Vizuálnímu zpracování vévodí množství velkých bílých ploch, zejména sníh a zimní Varšava.
Zajímavý a pro film stěžejní je vztah Karola a Dominique, kde je Karol ten podřízený a méněcenný. A to platí i v ostatním životě, dějí se mu různé drobné nespravedlivosti, zažívá nepříjemné situace a jeho osud je trpký, Karolův zmatek ve vztahu k Dominique zvyšují francouzsko-polské dialogy. Dominique je na začátku vůči němu dosti tvrdá a zlá, trochu kontrastně s její krásou a mládím. Ale na konci filmu jsou oba osamělí, ona je ve vězení a on je oficiálně mrtvý, přitom si až teď uvědomují, že se milují. A tak se můžeme ptát, koho Karol touto pomstou potrestal, zda ji nebo i sám sebe.
Závěrečná scéna je opravdu nejasná a divná pointa ovlivňuje celé vyznění filmu, v bonusech ji vysvětluje jak představitelka Dominique tak režisér. Navíc sama závěrečná scéna se vzkazem skrze mříže vznikla až později, protože tvůrcům samým připadal závěr filmu nejasný. Ale mě by to přišlo zajímavější bez této scény a ani její dvojí vysvětlení mi ji neozřejmilo.
Druhá část trilogie je spíše smutná komedie s reáliemi porevolučního Polska, což je celkem příjemné a nám blízké téma. Pouze závěrečnou pointu završující pomstu moc nechápu.