Robert Asprin - Pervekce nebo perferze
Odhadem třináctý díl humoristické fantasy série o mistru Skeeve a jeho dobrodružstvích. Prvních cca 6 dílů mi přišlo hodně dobrých, zejména seznámení s Aahzem a postupný vzestup Skeeva jako mistra čaroděje až na nejlepšího čaroděje, ke kterémužto statusu mu stačila znalost pouhých dvou kouzel, dostatek přátel, a schopnost vytěžit z každé situace maximum – (dnes bychom možná řekli – skvělý manager se schopnými poradci :-) Jenže něco jiného je (pro spisovatele i čtenáře) dostávat, resp. sledovat cestu postavy na vrchol, a něco jiného je ji tam udržet. A tak postupně kvalita celé série upadala (i když si držela jistý, přinejhorším průměrný, standard) a prodleva mezi vydáním jednotlivých dílů rostla. V poslední době se ale dosavadní výhradní autor R. Asprin spojil s dlouholetou známou, J. L. Nye a znovuobnovil práci na této sérii – první knihou, která obsahuje tři krátké povídky jsem akceptoval, ale s posledním dílem si nevím rady.
Nivané najmou Skeeva, který se stáhl do ústraní ke studiu (pouze se Zajdou), aby je zbavil nadvlády Pervektní desítky – desítky Pervektek, kterou původně najali, aby jim vyřešili jejich finanční problémy. Skeeve vyráží do boje, ze starých přátel naverbuje pouze Zajdu a Tanandu, (Aahz se mu vysměje), a k tomu nového kumpána – spisovatele Zol Yctiho z dimenze Šotie. Čtenáři je mezi řádky jasné, že problém je spíše na straně Nivanů, kteří jsou něco jako stádo ovcí, a tak je zřejmé, že když Pervekty vymyslí plán na zbohatnutí dimenze, Skeeve jej účinně překazí – domnívá se, že jde o ďábelský plán na zotročení dalších dimenzí.
Autoři si nepokrytě střílejí z počítačů (i když musím říct, že analogie počítačů a moderních technologií v magickém světě nevidím poprvé a nikdy mě výrazně nezaujaly ani nerozesmály – a to ani u Pratcheta – samozřejmě s výjimkou Hexe), závislosti na počítačích a počítačových hrách, manipulaci davem i moderními knihami – radami do života (např. Impové jsou z Imperu, Dablové z Pakly... ). Prostě jsou tam všechny předpoklady na to, aby se člověk bavil, ale nějak to nefunguje – nějak mě tam chyběla dřívější čtivost (kdy si člověk ve dvě ráno říká – ještě jednu kapitolu a pak opravdu půjdu spát) – u tohoto dílu jsem se do čtení musel doslova nutit. Snad tam chybělo jiskření mezi Skeevem a Aahzem, nebo něco jiného, ale tímto dílem jsem spíše zklamán. Pár dobrých nápadů nestačí.