Tarja Turunen - My Winter Storm
O svém vztahu k finským Nightwish i jejich ex-zpěvačce Tarje jsem psal v reportu z jejího Zlínského koncertu a nechci se opakovat.
Na zmíněném koncertu jsme si koupili její album "My Winter Storm" v luxusním digipackovém provedení s bonusovým DVD. Album vyšlo již v roce 2007, takže jsem ho poslouchal i před koncertem, ale teprve po něm jsem se do něj hlouběji ponořil a v létě 2008 jsem ho poslouchal skoro denně. Teď už se k němu vracím méně často, ale neuplyne snad týden, abych si nepustil pár vybraných písní jako "I Walk Alone", "Sing For Me" nebo skvělý "Poison".
Přebal digipacku používá kombinace modré a bílé barvy, přináší motivy zimní vichřice, vlků a zimní královny (Tarja). Vlastní booklet obsahuje texty skladeb a celkem pěkné fotografie, tentokrát s motivem panenky. Seznam skladatelů a umělců, kteří se podíleli na nahrávání zabírá čtyři stránky, našince potěší to, že orchestrální pasáže nahrál Český filmový orchestr. O produkci, zvuku a instrumentálních výkonech se nemá cenu bavit, vše je profesionální a CD určitě zní tak, jak Tarja chtěla. Ale přesto mi připadá, že nahrávka nezní zcela přesvědčivě a upřímně ale tak trochu uměle a chladně. Tarja je sice opravdu skvělá zpěvačka, ale bez jejího zpěvu by album patřilo do průměru a to, že mezi nejlepší věci patří coververze průměrné sklady Alice Coopera také o ledasčem svědčí. Dalším problémem je délka alba, 21 skladeb včetně tří bonusů a čtyř inter plně využívá kapacitu CD a mám pocit, že méně by v tomto případě bylo více.
CD
Skladby na CD se dají rozdělit na dvě skupiny, první tvoří akustické a symfonické skladby s operním zpěvem, druhou skupinu tvoří svižnější a metalovější kousky. Oba druhy skladeb se celkem pravidelně střídají což je celkem dobrý tah pro udržení posluchačovy pozornosti. Kytarovější a metalovější skladby přináší průměrný symfo-atmo-metal, ten posouvá Tarjin zpěv o úroveň výš, skladby však na mě působí jako by byly složeny podle jedné šablony, některé postupy se opakují. Proto mi připadají symfonické a operní skladby zajímavější i když jsou mnohem náročnější na poslech.
Úvod alba patří metalovějším věcem, jako je "I Walk Alone" s mírně goticko-pohádkovou atmosférou v úvodu skladby a majestátním orchestrem v závěru, "Lost Northern Star" s operním názvukem, "Die ALive" s rockovými momenty a až chytlavou melodií nebo šlapavě rockový "Posion" převzatý od Alice Coopera. Originál sice neznám ale předělávka je skvělá - zpěv, frázování, tempo i kousek duetu, to vše ze skladby dělá pro mě nejlepší kousek na CD. Další svižná metalová věc je "Ciarans Well", kde zazní celkem překvapivá barva hlasu v nižších polohách a operní zpěv v závěru. Tato skladba začne nečekaně zostra ale zní tak nějak obyčejně, jak by člověk od symfo-metalu čekal. Mezi čistě symfonické věci patří melancholická "The Reign" s éterickým zpěvem, ve skladbě zní klasické nástroje včetně smyčců, pouze bicí, bez kterých bych se obešel, odkazují k rockovým věcem. Mírně podivná kompozice "My Little Phoenix" obsahuje elektronické názvuky a přes industriální přístup v ní zní klasické nástroje. Symfonická a křehká "Boy and the Ghost" mi náladou a atmosférou (nikoliv hudebně) připomíná "The Carpenter", po křehkém začátku jen s klavírem nabývá skladba na dramatičnosti a v závěru zní plně rocková věc se sborem na pozadí. Krásný zpěv a epické chorály, které zní i v dalších skladbách provází "Sing For Me", éterické ááá i finština dostává prostor v "Oasis", kde flétna(?) přináší nejvíce "zimní" atmosféru. Předposlední a celkem zajímavá skladba "Minor Haeven" obsahuje kombinaci akustických a metalových postupů, závěr patří křehké, akustické "Calling Grace", ideálnímu zklidnění na závěr alba. Akustická kytara doprovází zpěv a velmi působivé je podbarvení violoncellem (nebo jinými smyčci).
Poté dojde na bonusy, první z nich je "Damned Vampires And Gothic Divine", metalovější verze akustické skladby "Damned And Divine", bonusová verze je delší o půl minuty a zvuk je zhutněný kytarami a elektronickými efekty. Následují dvě verze "I Walk Alone", první z nich je artist verze, kde jsem moc rozdílů nepostřehl, druhý remix mají na svědomí němečtí "dudáci" In Extremo, které jsem nikdy moc neprožíval. Jejich verze není nijak objevná ani zajímavá, pohybuje se přesně v duchu In Extremo, zní tedy dudy a další středověké nástroje, naštěstí chybí jarmareční vykřikování. Jistou zvukovou neotřelost musím tomuto remixu přiznat, ale na tak zvukově bohaté nahrávce jako je tato se to už skoro ztratí.
Možná to tak nevypadá, ale CD se mi celkem líbí i když mi trvalo trochu déle než jsem k němu pronikl a zmíněné připomínky souvisí spíše s vysoce nastavenou laťkou a očekáváním.
Bonus DVD
Bonusové DVD obsahuje dva klipy k různým verzím skladby "I Walk Alone", dvojicí dokumentů "making of..." a fotogalerii. Fotogalerie je podbarvena instrumentální verzí skladby "I Walk Alone" a obsahuje fotky v duchu bookletu a přebalu CD. Tyto fotky pokrývají cca tři tematické okruhy a jejich symbolika vynikne více po shlédnutí dalšího obsahu.
"Single" a "Artist" verze skladby "I Walk Alone" jsou prakticky totožné a totéž se dá říct i o jejich klipu. Ten je dějový, tedy bez koncertních záběrů a obsahuje jakousi fantasy-horor-pohádku. Chlapeček a holčička se vydávají do strašidelného lesa kde se chlapeček zaběhne a v klipu jde především o jeho záchranu. Objevuje se zde Tarja jako zimní královna, panenka a další postavy z textů a fotek, vše je spojeno v mírně hororovém a trochu podivném duchu.
Čtyřminutové "making of the video" obsahuje záběry z natáčení klipu i s klipu samotného, záběry jsou podbarvené skladbou "I Walk Alone" a Tarjiným komentářem. Její angličtině je rozumět naprosto bez problémů, objasňuje pozadí vzniku klipu, Tarja vysvětluje, že klip spojuje postavy z celého alba, tedy Dead Boy, Doll, Phoenix a Winter Queen a popisuje charakter jednotlivých postav. V podobném duchu následuje jedenáctiminutové "making of the album", opět zní "I Walk Alone" a to už mi začíná lézt na nervy, naštěstí dojde i na úryvky ostatních skladeb. Tarja, až v kýčovitě nádherném irském studiu na statku, mluví o svém sólovém albu, které ji má charakterizovat jako zpěvačku a sama jej označuje za temné, dark. Vypráví o hlase a zpěvu, popisuje rozdíl mezi obrovskou energií rockového koncertu a zpěvu bez zesilovačů a mikrofónů ve ztichlém kostele. Zmiňuje i důležitost textů na albu, na kterých se, podobně jako na celém albu, podepsalo temné a mrazivé Finsko. O vlastním nahrávání alba se ale nedozvíme skoro nic.