Paulo Coelho - Alchymista
Tento román zajistil svému autorovi světovou proslulost, Alchymista se stal nejprodávanější brazilskou knihou všech dob. Kniha líčí naplnění snu, což zahrnuje putování skutečné i duševní. Tím se žánrově dostává k magickému realismu, alchymistickému duchovnímu putování i šamanskému sestupu a výstupu, to vše je podbarvenou křesťanskou a částečně i muslimskou mystikou. Tato témata jsou na jednu stranu atraktivní, na druhou stranu mi přijdou laciná a v knize se na malém prostoru míchají relativně nesourodé věci. Nepodezírám však autora z prvoplánovosti, v roce 1988 tato témata ještě nepatřila mezi obecně rozšířená a populární. Vnější kulisu hrdinova putování tvoří arabská severní Afrika, poušť a oázy - a nejen tím se celkové vyznění blíží světu de Exupéryho.
V prologu zaujme obrácená báje o Narcisovi, která navodí určitou náladu s níž jsem přistupoval k celé knize, zaujalo mě i to, že báje je jistou variantou Nietzschova pohledu do hlubiny.
Mladý pasák ovcí Santiago žene své stádo už dva roky po celé Andalusii. Santiago původně studoval na kněze, touha poznávat svět, jiné lidi a kraje však byla silnější a tak mu dal otec peníze na jeho stádo. Mladíkovi se v noci dvakrát po sobě zdálo o pokladu zakopanému u egyptských pyramid, vzápětí se setkává s Melchisedechem, starým králem ze Sálemu. Ten mu vypráví o pokladu a mluví i o tom, že život člověka neovlivňuje osud, ale každý má sledovat svůj osobní sen a osobní příběh. Podle něj sám život touží naplňovat osobní příběhy, jenže málokdo dokáže ten svůj následovat, protože to znamená oběti. Třeba u Santiaga to znamená prodat ovce, opustit jistotu pasáka ovcí a vyrazit do Afriky.
Do Afriky se dostane snadno, ale kvůli naivitě a neznalosti prostředí i jazyka je okraden a přijde o celý majetek získaný prodejem stáda ovcí. Tato událost ho donutí změnit jeho postoj k životu a stát se pánem svého osudu, rozhodovat se sám - už není obětí loupeže ale je dobrodruhem, který hledá poklad. Až při setkání se sklenářem se dozví, jak je ve skutečnosti Egypt daleko, což úplně změní jeho sen i plány. Začne pro sklenáře pracovat a postupně se dozví, že i sklenář má svůj sen, svoji cestu. Jako správný muslim touží po cestě do Mekky, jenže si uvědomuje, že je to jen sen, který ho drží při životě. A obává se, že kdyby si svůj sen naplnil, ztratil by smysl života, něco, co ho každý den motivuje.
Po roce odchází Santiago od sklenáře s dostatečným množstvím peněz a rozhoduje se, co dál. Mohl by se vrátit ke svému stádu a Egypt nechat jako věčný sen, jako je sklenářova Mekka, rozhodne se však pro cestu do Egypta, protože vrátit se k ovcím může vždy. A tak se Santiago připojí ke karavaně mířící do Egypta. Jedením z dalších cestujících je Angličan hledající velkého alchymistu v oáze, oba se baví o znameních a náhodě, v čemž si docela rozumí. Přesto si nemohou pomoci ve svém hledání, každý z nich sleduje vlastní cestu, která je jen různým projevem Duše světa.
Po dlouhém putování dorazí karavana do oázy, kde žije Alchymista a protože vypukla klanová válka, nemohou pokračovat v cestě. Santiago zde ale potká Fatimu, osudovou lásku, a i ona říká, že na něj čekala celý život a že je součástí jeho příběhu. Díky vidění zachrání Santiago oázu před přepadem, získá tak odměnu i vážnost a opět se rozhoduje, zda zůstat nebo pokračovat v cestě. A Fatima ho vybízí k pokračování, ženy z pouště jsou zvyklé čekat na návrat svých mužů.
Santiago se tedy rozhoduje k cestě a dál pokračuje s Alchymistou. Od něj i od pouště se učí poznávat Duši světa, Řeč světa i cestu k vlastnímu srdci. Jejich cesta vede nepřátelským územím a tak je zajme generál, hrozí jim smrt. Alchymista odevzdá generálovi Santiagovy peníze a prohlásí, že se Santiago za tři dny promění ve vítr. Tím získají tři dny, jenže Santiago neví, jak se proměnit ve vítr. Ale postupně promlouvá s Pouští, Větrem, Sluncem; přes Duši světa se dostane až k Ruce jež vše napsala a nakonec se skutečně promění ve vítr.
Nyní mohou pokračovat v cestě a Santiago konečně dorazí k pyramidám, najde místo o němž se mu zdálo. Když však začne kopat, přepadnou ho lupiči, kteří si myslí, že zde ukryl poklad a nutí ho kopat dál a dál. Nic však nenajde a lupiči se diví, nakonec jim prozradí, že zde kope díky snu. Na to se mu velitel lupičů vysměje, protože jemu se zase zdálo o pokladu u rozpadlého kostela v Andalusii, není však blázen, aby tam jezdil. Santiago pochopí, vrátí se domů a opravdu najde poklad, je však rozhodnut vrátit se za Fatimou, jak naznačuje epilog.
Kniha je sice docela populární, já však asi nepatřím do její cílové skupiny. Základní poselství totiž je, že když člověk chce, najde naplnění svého snu a cíle, protože se celý vesmír doslova spikne, aby mu to vyšlo. A tento idealistický podtext mi vadí, a to přesto, že se pomalu dostávám k pocitu, že v životě spolu mnohé souvisí a zapadá do sebe. Ale když se to napíše takto explicitně, přímočaře a idealisticky, tak mi to přijde příliš laciné a podivné. Navíc mi vadí ta okultní, šamanská, alchymistická a mystická omáčka - připadá mi, že je zde neorganicky smícháno příliš mnoho různorodých vlivů. Na druhou stranu se v knize objeví několik zajímavých myšlenek, které lze brát doslovně i symbolicky, třeba to, že ovce potřebují jen potravu a vodu. Zajímavé je i to, že se postavy dozvídají vždy jen to, co už vědí, což je často zklame, na druhou stranu je tím potvrzena správnost jejich cesty. A zajímavé je i Santiagova rekapitulace - i kdyby zemřel v poušti, tak viděl a zažil více než běžný pastevec ovcí.